Kouzelník Žito – štědrovečerní pohádka, kterou národ odpískal. Právem? Pojďme si to shrnout.
Pohádka začíná…
Paní Bohdalová – jen ať nešišlá, jen ať nešišlá, prosím. Uf, dobře, bere si nalezence domů.
„A jak mu, Apolenko, vlastně budeš říkat?“ – „Po mém muži, dej mu Pánbůh lehké spočinutí“… Dostal tedy jméno Jiří… Ale vzápětí už na něj kořenářka řve jak na prase v obilí: Žitóóó! Úplně přesně ten tón zní jako „budeš bit jako žito“. A podle toho odpovídá i záběr vyděšeného chlapce komentovaný vypravěčem, jak mělo to cikánské děcko šťastné dětství?! (Děkujeme za společensky korektní vložku.)
Zbrojnoši spolu s Žitem vybírají daně
Žito radí dětem, aby řvali. A výsledek? Jedno z dětí odevzdá poslední zlaťák výběrčímu. „To nám poradil Žito,“ chlubí se později. Takže Žito spoléhal na soucit velitele, že ten zlaťák hodí mezi děcka jako frajer. Tak to je logika – scénaristy.
Čertovská cestovní kancelář
Žito, z hradu domů pospěš, uvidíš vypálenou chalupu. Seš na chalupě? Pospěš na hrad, máme tu babičku, jukni na telku…
Čertovský kouzelný kámen
Viděl? Neviděl. Funguje? Nefunguje. Ty vole, žádný souboj, nic, Neklan prostě zmizel, ani se nestihl zout. Takhle se to dělá s premiérem :-D
Žito
Chvíli neví, jestli mluvit spisovně nebo ne. Lže, a hloupě. Jednou jeho kamarád padl z vysílení, jednou z horka. Ne, že by se to vylučovalo, ale koukat na Neklana přitom v kožešinové vestě, žádná známka potu na čele… To už je fakt chytřejší ten jeho kamarád. Ale všichni jim ty jejich nápady o tom, kde a jak budou sloužit, žerou. Chvíli se Neklanovi směje do ksichtu, chvíli se před ním doslova klepe.
Král
Král je král, vojákům přeje hodně zábavy na 7 let a opakovaně musí zmínit, jak jde za děv.. – pardon – dvorními dámami. Ubohá postavička, tam by zkrátka žádný herecký výkon nepomohl.
Princezna Adélka
Vojákům mává pápá. K jejímu hereckému výkon není co říct. Nuda. Až na jedno. Její pseudopláč před králem. Jestli tohle je výsledek studia herectví v Los Angeles, no nazdar.
Neklan
Už dávno je pryč asociace, kdy bych v Neklanovi viděl Šafránka. Na druhou stranu, jestli hraje v Labyrintu nebo v tomhle, je úplně jedno. Hraje grázla, no. Moc pro děti to není, spíš horor.
Peklo je peklo
Peklo je odehrané ve dvou a půl lidech mezi hranoly uhlí s chlupatou HD Ready TV a jedním šutrem – Liška opět jako tele „nožička kozička“ z Čert ví proč, Vilhelmová občas vyplázne jazyk a udělá dobrý ksichtík, ale to je vše. Dialogy otřesné, závěrem se objeví třímetrový Klingon Polívka. Jak neurazit a říct – bože, to je trapný.
Efekty a scény
Kromě zmíněného pekla musím zmínit ještě tři scény. První mi připomněla spíš ateliéry hodinových pohádek někdy z roku 1988 a ne 2018 – hřbitov s neonovou reklamou na peklo.
Infernum portam inferni aperit (volný překlad z latiny ve smyslu Bráno pekelná, otevři se.)
Druhá scéna – jakýsi český (naprosto zcestný) pokus o Olymp.
Abych nebyl jen ošklivý, jedna věc mi přišla dobrá – jak nechat vyhořet chalupu ve skanzenu…
Pořád si lámu také hlavu nad tím, kdy byl zvolen efekt pro lidské/čertovské zmizení/převtělení/transport bílý kouř a kdy černý (peklo = černý, na zemi a „Olympu“ = bílý?), a proč najednou na Olympu u zbohatlíků a u lucifera bylo zvoleno něco jiného?
Levitace Neklana pak působí poněkud zastarale na úrovni houpajícího se Menšíka v Chalupářích.
Hudba a zvuk
Hudba? Zpěv? Texty? Otřesné! Nechtějte po mě komentář. A v několika záběrech jaksi mají v puse herci něco úplně jiného, než slyšíte. Výrazně studiové hlasy nezapadají a ty postsynchrony? Jako pardon…
Kouzelník Žito?
Když jsem se po shlédnutí o pohádce poprvé bavil, odezva nebyla ani tak na ztvárnění, ale spíš ve smyslu „ty tomu dali na prdel, o tom ta pověst není“. Inu zapátrejte sami…
Celkové hodnocení
Zapomenutelná pohádka (3/10)